Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Pátá vlna
5. květen 2016 | 19.18 |
O tomhle katastrofickém sci-fi filmu jsem se ze všeho nejdřív dozvěděla na rádiu Evorpa 2, kde na něj běžely reklamy, a jakmile jsem se o něj začala zajímat (jsem možná ostuda, ale nikdy předtím jsem o něm, ani o jeho knižní předloze neslyšela :o(, nemohla jsem se ubránit tomu, aby mi Pátá vlna nepřipomínala Hostitele, resp. to, co se mohlo odehrát před ním, před tím, než hlavní hrdinku chytli. A zalíbilo se mi to natolik, že jsem si řekla, že musím tenhle film vidět v kině :o)
Minulé pondělí, 25. dubna 2016, jsem tudíž odpoledne po práci vyrazila do našeho místního Cinestaru, vyzbrojená O2 Extra slevou na lístek za 129 Kč, přičemž od půl páté nás nakonec k mému údivu v sále sedělo jen pět (dvě dvojice klučičích teenagerů a já :o). Film jako takový mě taky v několika ohledech překvapil. Tak například nečekejte, že v něm zazní všechny fráze z traileru, a to ani ty, které se zdají být pro zápletku klíčové. On vůbec ten trailer směruje diváky (nebo alespoň mě tedy určitě) tak trochu do slepé uličky, o to větší pak ale je vaše překvapení nad dějovým zvratem v závěru filmu :o)
Každopádně hlavní hrdinka Cassie si mě získala hned v úvodu svým vtipným, i když lehce pochmurným monologem o tom, že když jste na střední, představuje pro vás konec světa skoro všechno – že vás žádný kluk nepozval na ples, že neuděláte maturitu apod. A nezklamala mě ani později při scéně na benzínové pumpě, kde se projevila jako pořádný tvrďák a s mačkáním spouště se nijak nemazlila (sice to bylo vlastně zbytečné, ale v jiné situaci by mohlo sebemenší zaváhání stát život pro změnu jí), navíc to dávalo solidní podnět k zamyšlení nad obludností a hnusotou podobných postapokalyptických situací, jak pro naši filmovou hrdinku, tak pro vás coby diváka. Taky se mi líbilo vyobrazení jednotlivých ničivých mimozemských "vln", včetně moc povedeného pádu letadla po obřím elektromagnetickém pulzu, který měl zlikvidovat veškerou elektroniku na planetě. 
Jinak vás čeká klasická zápletka, kdy hlavní osamocená hrdinka nejdřív nikomu nevěří, pak jí ale sličný cizinec zachrání život (v tomhle případě jí ošetří prostřelenou nohu :o) a ona se do něj z vděčnosti postupně zamiluje. Přitom se snaží dostat ke svému malému bráškovi, kterého odvezla armáda jakože do bezpečí, a odhaluje nekalé praktiky mimozemšťanů, kteří se už mezitím zabydleli v lidských tělech coby hostitelích.
Jinak vás čeká klasická zápletka, kdy hlavní osamocená hrdinka nejdřív nikomu nevěří, pak jí ale sličný cizinec zachrání život (v tomhle případě jí ošetří prostřelenou nohu :o) a ona se do něj z vděčnosti postupně zamiluje. Přitom se snaží dostat ke svému malému bráškovi, kterého odvezla armáda jakože do bezpečí, a odhaluje nekalé praktiky mimozemšťanů, kteří se už mezitím zabydleli v lidských tělech coby hostitelích.Ve výsledku tudíž nic převratného, ale stejně to mělo něco do sebe a řekla bych, že jde o celkem dobrý začátek další young adult série :o)
Abych ale jenom nechválila, musím dodat, že Pátá vlna má i pár trhlin. U spousty věcí bych si klidně nechala líbit bližší vysvětlení a nepohrdla bych i nějakými těmi promyšlenými logickými souvislostmi (stále tak trochu doufám, že bych obojí mohla najít v knižní předloze :o). Například k čemu bude mimozemšťanům naše planeta bez lidí, které by mohli použít jako své hostitele? Taky mě trochu mrzelo, že tvůrci lehce neopepřili vztah Cassie k jejímu malému bratrovi – jako kolik pubertálních teenagerů se tak vzorně stará o své mladší sourozence? Myslím, že by bylo přirozenější, kdyby se k němu tak ochranitelsky začala chovat až ve chvíli, kdy by musela, kdy by ji mimozemská invaze donutila dospět a zastat i roli matky (krom toho by pak měla i mnohem víc důvodů pro výčitky svědomí :o). Stejně tak mě malinko zaskočila její reakce v nouzovém táboře, protože když jí táta dával kolt pětačtyřicítku a vysvětloval jí, ať ho použije jen v případě otázky života a smrti, myslím, že se to vztahovalo i na moment, kdy byl společně s ostatními v provizorní jídelně pod palbou. Jenže Cassie místo, aby zkusila tátu nějak zachránit a z úkrytu ho kryla palbou, i s bouchačkou zdrhne a vrátí se až je po všem, jen aby jeho mrtvole řekla: "Promiň." a vzala si ke koltu ještě pušku :o(. I když popravdě řečeno, možná to byla normální, reálná reakce na podobnou situaci, protože běžně nejsme na něco takového připraveni a neumíme správně reagovat (navíc si myslím, že tomu člověk do poslední chvíle nevěří, že pořád tajně doufá, že se to nestane a vojáci přece nezačnou střílet, protože to postrádá veškerou logiku), možná byl právě tohle ten moment, kdy to Cassie došlo, kdy si uvědomila, že přestává veškerá legrace, útok mimozemšťanů je vážně realita, které musí čelit, a když s tím něco neudělá, přijde o život, zkrátka že tohle byl možná ten moment, kdy se z ní stala ona drsoňka, co střílí dřív než myslí :o)
Co se dalších nedostatků týče, řekla bych, že filmaři občas zapomínali, že hlavní hrdinka je teprve šestnáctiletá holka. V jedné chvíli ji nechají stydlivě klopit oči, když zahlédne svého zachránce Evana koupajícího se v jezeře, jak ho pánbů stvořil, a vzápětí jí nedělá problém hupnout s ním po první puse na zadní sedadlo auta :o(. Možná je to u amerických puberťaček (a možná už i u našich) normální, nevím, ale mě to přišlo trochu moc děvkovské, zvlášť když se vezmou v úvahu všechny okolnosti (jako planeta napadená ufony, katastrofa kam se člověk podívá, všichni blízcí po smrti... to nejsou zrovna romantické kulisy). Navíc mi připadalo, že chemie mezi hlavními hereckými představiteli zrovna dvakrát nefungovala, spíš jsem měla celou dobu pocit, že Cassie Evanovi pořád tak úplně nevěří a možná se ho dokonce i trochu bojí. Mimochodem, mně Evan neseděl od samého začátku – chápu, že extrémní životní situace člověka můžou přimět chovat se zvláštně, ale tenhle kluk byl prostě divnej. A v momentě, kdy se uprostřed ledového podzimu koupe nahý v jezeře, jen aby předvedl divákům (a Cassie) ty své nepřirozeně nabušené bicáky, muselo být naprosto každému jasné, že s ním není něco v pořádku :o). No, co vám budu povídat, všechny ty jeho kecy o tom, že když Cassie pomohl, připadal si lidštější, i všechny jeho ostatní podivnosti (jako že si uprostřed planety pod nepřátelskou nadvládou, kde "Jiní" hledají přeživší lidi ve dne v noci, normálně vyběhne před dům a štípe dřevo jako by se nechumelilo) začnou dávat smysl, jakmile odhalí, co je vlastně zač (kromě solidního úchyláka, který Cassie už nějakou dobu sledoval :o). I když ono se vlastně časem vysvětlí i docela dost jiných nejasností, které vám v průběhu filmu vrtají hlavou – třeba jako otázka proč armáda verbuje mezi vojáky i hodně malé děti, když musí být všem jasné, že na ně stejně nebude v ostré bitvě spoleh, že zmáčknou spoušť, nehledě na to, že mají tím pádem mizivou šanci na přežití apod.
Jinak bylo docela vtipné znovushledání Cassie s její studentskou láskou ze střední ještě z doby před invazí, kdy bylo všechno normální, Benem Parishem. Myslím, že to dává příběhu dobrý potenciál do budoucna, protože jsem docela zvědavá, jak se s tím bude vypořádávat šmírák Evan a jestli to nebude tak trochu o strach :o). Zkrátka Pátá vlna má podle mě určitě jistý potenciál, který sice filmoví tvůrci možná až tak úplně nevyužili, ale já osobně bych ji rozhodně ještě nezavrhovala. Naopak, začínám být čím dál zvědavější na knižní předlohu, kterou už jsem si samozřejmě stihla ještě před návštěvou kina objednat :o). Sice mě trochu trápí, že tam asi zase narazím na ono obehrané klišé s milostným trojúhelníkem, kdy si hlavní hrdinka nebude schopná vybrat, kterého z jinochů zvolit, ale uvidíme, téma je rozhodně zajímavé a příjemně zavánějící Hostitelem :o)